Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum), která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Památka se slaví od 10. století, v Česku bývá dodnes zvykem během tohoto dne či období navštívit hřbitov a rodinný hrob. Památka věrných zemřelých se slaví den po slavnosti Všech svatých 1. listopadu.
Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici, vzpomínka na mrtvé je součástí každého slavení eucharistie. Památku věrných zemřelých zavedl roku 998 clunyjský opat Odilo († 1048), který se takto snažil čelit přetrvávajícím pohanským obřadům. Ve 13. století se tento zvyk rozšířil po celé západní církvi. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše za zemřelé; tento zvyk potvrdil papež Benedikt XIV. (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. V roce 1915 Benedikt XV. toto dovolení rozšířil pro celou církev.
Anglikánská církev slavení této památky zrušila, avšak někde byla památka obnovena v rámci anglokatolického hnutí. Protestantská reformace nebyla ve zrušení takto důsledná: Martinu Lutherovi se její slavení v Sasku za jeho života nepodařilo potlačit.
Liturgický rok | |||||||||||||||
Advent | Vánoce | Liturgické mezidobí | Postní doba | Velikonoce | Letnice | Liturgické mezidobí | |||||||||
|
|||||||||||||||
Český liturgický kalendář |