Karel IV. jako český král
Karel IV, jako věhlasná osobnost středověká, se především cítil českým králem. Tuto funkci plnil rád a s velkým životním nasazením. Zasloužil se o to, aby se Praha stala hl. městem Svaté říše římské, alespoň v době jeho panování.
Od r. 1346 začal pracovat s plným nasazením a nesmírně důsledně pro rozmach českého království. Vydal celou řadu dekretů, které odstartovaly cíle a taktiku české politiky.
R. 1346 vydány dekrety o postavení českých zemí uvnitř říše, o úloze českého krále, je vymezen poměr Slezska k českým zemím. To byly věci zásadní a strategické.
Další nařízení směřovala k vnitřnímu životu země:
- vydán dekret o založení Karlovy university – vstoupila v platnost v dubnu 1348
- dekret o založení Nového města pražského – ve své době vytvářelo moderní tvářnost tehdejší Prahy.
- z rozhodnutí Karla IV. byl budován hrad Karlštejn jako letní sídlo, hrad Kašperk na sušicku – vojenský a strategický význam.
Zakládal vinice a sady. Vytvářel cesty pro český obchod. Jeho vztah k české společnosti byl mnohovrstevný. Dobře vycházel se dvěma duchovními činiteli – Arnošt z Pardubic a Jan Očko z Vlašimi – jejich spolupráce pomáhala českému království. Jan Očko z Vlašimi byl první český kardinál.
Karel IV. také budoval administrativní aparát země – komoří a purkrabí pocházeli z nejvyšších šlechtických rodin v zemi; podkomoří – měšťané. Vztah ke šlechtě byl komplikovanější – problémy měl s rodem Rožmberků. Vedl spory i s cechy, hl. v Praze. V posledních letech doby Karlovy se začínají objevovat první společenské rozpory, které signalizovaly nastupující středověkou krizi, která v Čechách vyvrcholila husitstvím.
Řešil také problémy nástupnické. Václav II. se stal správcem českých zemí – vlastnil část Horní Lužice, Dolní Lužici a Slezsko. Zikmund obdržel Braniborsko a Jan část Horní Lužice a zbytek Braniborska.
Největší Karlův přínos se projevil v rámci kulturního dění země. Od r. 1348 existuje Karlova univerzita, která má tři základní fakulty - teologickou, právnickou a lékařskou a doprovodnou fakultu artistickou, ze které se stane fakulta filozofická.
On sám byl autorem svého životopisu Vita Caroli. Dochází k rozmachu české literatury (hradecký rukopis), rozvoj německé literatury – Jan ze Šithoře, spis Ackerman aus Böheim.
Probíhaly práce na svatovítské katedrále – stavitelé Matyáš z Arasu a Petr Parléř z Mindu. Rozvíjí se výtvarná tvorba – mistr Theodorik, mistr Třeboňský a Vyšehradský.